AZTEKIUM

   Jako první nemůže nebýt v Nové Aztekii jiný článek, než je právě o rodu Aztekium. Je zvláštní, že už se mi opakovaně stalo, že když jsem dopsal nějaké pojednání o kaktusech a uzavřel nějakou kapitolu, došlo k objevu, který mi článek trošičku naboural. Stalo se mi to u mého prvního, tehdy nepublikovaného, pokusu o rodu Ariocarpus. Věnoval jsem se v něm mimo jiné tehdy mysteriózní rostlině, kterou jsem viděl na dvou nekvalitních fotografiích v Backebergově Die Cactaceae pod názvem Neogomesia sp. Pár týdnů po napsání článku, právě když jsem ho chtěl odeslat, vyšel popis Mammillaria luethyi. A podobně je to s mým článkem o rodu Aztekium. Vyšel v dubnu 2013 a dva měsíce na to jsem zjistil, že už není aktuální. Přesto, a nebo právě proto jsem ho na svém webu ponechal v původní podobě a jen ho doplním. Tak tedy:

   Aztekium hintonii popsali Charlie Glass a W. A. Fitz Maurice v roce 1992, když rostlinu jižně od Galeany rok před tím našel G. S. Hinton, jehož jméno tento kaktus nese. Objevení rostliny provázela doslova kaktusářská horečka. Kdekdo se snažil sehnat pár semínek tohoto většího brášky více než šedesát let známého A. ritteri. Objev přispěl k dalšímu intenzivnímu průzkumu mexické krajiny a do Mexika se vrátili i ti, kteří už v Mexiku hodili flintu do žita a začali znovuobjevovat Jižní Ameriku. A další nálezy na sebe nedaly dlouho čekat. A jak ukazuje nedávný objev Escobaria abdita, Mexiko ještě zdaleka nevydalo všechna svá tajemství. (Tady vsuvka: asi zdaleka nevydalo všechna, jen jedno další, kterým je Aztekium valdeizii.)

   Ale zpátky k Aztekium hintonii. Utajovanou lokalitu pro české kaktusáře objevili Pavel Pavlíček s Jardou Šnicerem a také díky nim se nové aztékium dostalo mezi nás. Dnes je to dostupná rostlina za příznivou cenu. I když si myslím, že by se mohla objevovat v našich sbírkách ve větším množství. Třeba proto, že s léty nabývá na kráse a v létě nás odmění zvláštní vůní svých růžověfialových větů. A když je opylíme, můžeme se dočkat téměř prachových semen. A tady je malá potíž. Ona semena dozrávají poměrně pozdě, vysýchavé plody jich moc neobsahují a taky se dost špatně dolují z rostlin. Já je nacházím v hranách žeber mezi trny a dá to celkem práci je vyšťourat. Někteří kaktusáři to dělají prostě tak, že pinzetou projedou celou hranu žebra, vyhrabou vatu i s trny a pak z toho vytřídí semena. A protože je sběr semen pracný, bohužel na to doplácejí rostliny v přírodě. Původní lokalita, asi 18 km za La Poza směrem na Rio de San José, je dnes dost zdecimovaná. Ne že by tam nebylo dost rostlin, najde se i dorost, ale tak nějak tam chybí „střední generace“. Většinou najdeme malé semenáčky nebo velmi staré rostliny, které se nevešly do zavazadel... Kdysi prý rostly rostliny prakticky až k cestě, dnes musíte ujít hezkých pár set metrů, abyste narazili na první. A ještě k těm semenům a jejich sběru; spousta rostlin v přírodě má dekapitované temeno. Mnohdy je to už zhojené a aztékia mají více sekundárních hlav. Pro sběrače semen je jednodušší vyříznout rychle celé temeno a pak v klidu mimo lokalitu vydloubat semena. Ale abych nedával za vinu všechny škody lidem, část rostlin okusují i všudypřítomní osli a kozy. Já jsem navštívil lokalitu dvakrát, vždy na podzim. Kdo se tam chcete v tuto dobu podívat, doporučuji přijet dopoledne před obědem. To je lokalita osluněná. Po obědě už budete fotit ve stínu. Letos jsem na zpáteční cestě z původní lokality dostal vnuknutí zastavit někde jinde a zkusit najít aztékia na další lokalitě. O pár kiláků zpátky mi padl do oka úzký zářez v horském masivu, požádal jsem o čurpauzu a utíkal s Heňou, který jediný byl ochotný se plahočit do skal hledat další flek. To, co jsme našli, mi doslova vyrazilo dech. Už si dovedu představit ohromení G. S. Hintona, když objevil statisíce rostlin, tísnících se jedna vedle druhé v sádrovcových stržích. Ale pozor, toto potěšení není jen tak, zadarmo. Místní vědí, že jsou aztékia vyhledávanou atrakcí a někteří si z toho udělali dobrý byznys. NNa první cestě nás to s Marťasem stálo 250 pesos, zatarasené auto, dokud nezaplatíme. Igor Dráb nás před druhou cestou varoval, že starosta z Rio de San José ceny násobně zvednul. Prý poplatek na stavbu školy a ochranu přírody... S Marťasem nám dal jakési razítko. V roce 2012 jsme měli štěstí, nikdo nás neotravoval, tak jsme si rostliny užili dosyta.

Aztekium hitonii PA 183, prastará rostlina

Aztekium hitonii PA 791, El Palmito, Nuevo León

Aztekium hitonii PA 791, El Palmito, Nuevo León

Aztekium hitonii PA 791, El Palmito, Nuevo León

   Menším, a jak jsem už výše psal, i mnohem déle známým bráškou, je Aztekium ritteri. Historie jeho objevu je podobná A. scapharostrus. Nejenže rostou nedaleko sebe, ale obě rostliny našel Friedrich Ritter. Aztékium v roce 1929, ariokarpus o rok dříve. A popis obou udělal Fridrich Bödeker. Ale zpátky k aztékiu. Typová lokalita se nachází pár kilometrů jižně od Rayones směrem na Galeanu. Je to poblíž vesničky, která se snad jmenuje El Tokio nebo El Poblado, ale sám jsem si toho jména nevšiml. Nad vesničkou je malý kaňon, či spíše úzká rozsedlina v sádrovci, široká místy ani ne na rozpažení, kde rostou aztékia. Na sádrovci, stejně jako A. hintonii. Rostlin je tam stále spousta, doprovází je N. conoidea, Th. matudae a bílá mamilárka, stejně jako A. hintonii. Jen ta geohintonie chybí, aby to bylo takřka navlas. Aztekium ritteri neroste jen na této původní známé lokalitě na okraji rayoneského údolí, ale i přímo v údolí Rayones. Tam je třeba jít do opravdu majestátního kaňonu El Metates. Pár metrů široká a desítky, možná stovku metrů hluboká průrva do hladka vymletá valouny, jimiž je dno poseto. A pár desítek metrů před vstupem do kaňonu v naprosto rozdílném podloží rostou aztékia. Tím podložím je nějaký slepenec a aztékií tam není tolik, jako na typové lokalitě. A nepřišla mi v tak dobré kondici. Nemají tam lehký život, z kaňonu vytéká prudká sezónní řeka, která slepenec vymílá a aztékia strhává. A je tady jeden malý rozdíl proti A. hintonii – pokud si ho chcete na podzim vyfotit, jděte do El Metates odpoledne, kdy se do nich opírá zubaté podzimní sluníčko.

Před kaňonem El Metates, vlevo rostou A. ritteri PA 201

Aztekium ritteri PA 201, Rayones, Nuevo León, na slepenci

Aztekium ritteri PA 201, Rayones, Nuevo León

 

Lokalita A. ritteri PA 778, El Poblado, Nuevo León

Aztekium ritteri PA 778, El Poblado, Nuevo León

Aztekium ritteri PA 778, El Poblado, Nuevo León

   Zatím posledním objevem, který vzbudil podobnou horečku jako před časem Aztekium hontonii je Aztekium valdezii. A není náhoda, že i toto aztékium pro nás vypátral Jarda Šnicer. Na lokalitě bylo doposud jen pár vyvolených, cesta do kaňonu, ve kterém roste, není snadná a po nedávných přívalových deštích je ještě neschůdnější. A kde asi přibližne lokalita je? U popisu je uvedeno "západně od Tunalguilla". A kde je ta tajemná Tunalguilla? Ona prý je to taková slovní hříčka, něco, jako kdyby v češtině napsali "západně od Tramtárie" nebo "západně od prdele světa". A teď babo, raď... Každopádně kytka roste někde v trojúhelníku Rayones - Galena - Linares. Hledejte, hledejte, hledejte. (Divoké sny Maxipa Fíka: V domě je zakopaný poklad, hledejte, hledejte, hledejte...)

   Na internetu jsem našel zahraniční diskusi, kde byli zase čeští kaktusáři v čele s největším desperátem Jardou Šnicerem napadáni, že drancují mexickou přírodu.

... ale Japončíci nikomu nevadí, JPY = cca 20 CZK

   Uváděli příklad Aztekium hintonii, u kterého prý v přírodě přežívá jen pár posledních jedinců. Marně do diskuse přispíval G. Hinton, jeho objevitel, že v celém údolí jsou statisíce rostlin. Nejzapálenější diskutér, nějaký mechulín, nikdy na nalezišti nebyl, jen plamenně citoval jakéhosi jiného mechulína, který tam taky nikdy nebyl... Ale prý máme být klidní, Aztekium valdezii mechulíni usilovně v kultuře množí a brzy dají k dispozici semena renomovaným pěstitelům a firmám. Jako bych tuhle písničku někde už slyšel. Doufám že už brzy z Mexika dostaneme tisíce rostlin, jako jsme to už zažili například s Mammillaria luethyi či Astrophytum caput-medusae. Na závěr přidávám tři fotografie, které jsem stáhnul někde na internetu, tímto se omlouvám za zveřejnění časopisu Xerphilia, nebyl u nich copyright. Fotografie kvetoucích A. valdezii jsou původem od Karla Šlajse, kterému tímto děkuji za možnost jejich umístění. Více najdete na jeho stránkách http://www.kaktusymexico.wbs.cz/. Vlastní fotografie nemám, nejsem mezi těmi několika vyvolenými a navíc jsem v roce objevu Aztekium valdezii v Mexiku nebyl.

Aztekium valdezii, Tunalguilla, Nuevo León, fotografie převzatá

z rumunského časopisu Xerophilia, kde byl publikovaný popis

Aztekium valdezii, Tunalguilla, Nuevo León

Aztekium valdezii, Tunalguilla, Nuevo León

   V roce 2014 jsem se opět pohyboval v okolí Rayones. Já se ho asi nikdy nenabažím. Je stále co objevovat v okolí tohoto městečka. Po pokusu o Turbinicarpus swobodae, kdy jsme se rozhodli neztrácet drahocenný čas, jsme zajeli do vesničky El Poblado, kde jsem předloni pozoroval za nepříliš dobrých světelných podmínek Aztekium ritteri. Tentokrát jsem se napřed vydal do pár set metrů vzdáleného jiného kaňonku, kde taky ritterko roste. Ale nebylo jich tam moc, on ten kaňonek taky nebyl zrovna velký. Rostliny se nelišily od druhé elpobladské populace.

Aztekium ritteri PA 1328, El Poblado II, Nuevo León

Aztekium ritteri PA 1328, El Poblado II, Nuevo León

Aztekium ritteri PA 1328, El Poblado II, Nuevo León

Aztekium ritteri PA 1328, El Poblado II, Nuevo León

   Cestou do Rayones jsme se na skok zastavili i na předloňské lokalitě u El Poblado, potěšilo mě, že jsem našel kvetoucí Mammillaria rayonensis.

 Mammillaria rayonensis PA 777, El Poblado, Nuevo León

 Aztekium ritteri PA 778, El Poblado, Nuevo León

Aztekium ritteri PA 778, El Poblado, Nuevo León

   Od Jardy Šnicera jsem měl tip na poměrně neznámou nedávno objevenou populaci rostoucí mimo hlavní rayoneské údolí cestou na Montemorelos. Vstoupil jsem do nenápadného kaňonu a spěchal vzhůru, cestou našel pár epitelant (ty jsem chtěl hledat v El Metatez, ale letos jsem se tam nedostal; nevadí, rayoneskou epišku mám) a pak konečně i pár aztekií. Byly nedostupné, ale byly tam. Trošku mě naštvalo, že je Sergej našel jen pár desítek metrů od cesty na začátku kaňonu.

Aztekium ritteri PA 1335, Rayones XVII, Nuevo León

Aztekium ritteri PA 1335, Rayones XVII, Nuevo León

Aztekium ritteri PA 1335, Rayones XVII, Nuevo León

   A na závěr bych rád ukázal pár fotek Aztekium valdezii. Na internetu moc pěkných fotek není k mání, děkuji tímto RNDr. Františku Flekovi za jejich zaslání a možnosti jejich uveřejnění.

 

Podzim 2015:

   Letos jsem se rozhodnul navštívit všechna známá aztekia. Začali jsme u El Palmito s Aztekium hintonii. Z první cesty jsem přivezl pár semínek PA 183, bohužel mi zůstaly jen dva semenáčky, na druhé cestě mě nevím proč nenapadlo hledat semínka PA 791. Letos jsem to chtěl napravit. První lokalita, to je ta chronicky známá, kterou před mnoha lety objevili naši cestovatelé, je prakticky zlikvidovaná. Neprocházel jsem ji celou, ale v místech, kde jsem před čtyřmi lety nacházel celkem dost rostlin, byly zbytky živořících rostlin, většinou dekapitovaných. Mají ještě zbytky sil, tak se snaží obrážet. Geohintonie byly jen na nepřístupných římsách a taky jen zbytky. Při první návštěvě jsem nacházel četné semenáčky, letos žádný.

Aztekium hintonii PA 183

Aztekium hintonii PA 183

Na lokalitě Aztekium hintonii PA 183

Aztekium hintonii PA 791

Aztekium hintonii PA 791

   Na zpáteční cestě z Rayones jsme měli chvilku času, tak jsme na chvilku nakoukli na Aztekium ritteri PA 778, lokalita nejeví známky poškození sběrem rostlin.

   Posledním aztekiem, které jsem dosud neviděl, bylo Aztekium valdezii. Podle posledních informací už pominulo napětí v okolí lokality a místo je v klidu bez problémů přístupné. Neměl jsem přesné souřadnice, ale celkem dobrou (jsem si myslel) informaci, kudy a kam jít. Tak jsme vyrazili do Loma Alta, přejeli přes řeku a korytem vyrazili co nejvýše proti proudu. Šli jsme a šli jsme, až se začalo sklánět slunce, tak jsme to obrátili a šli zpátky. Večer jsem rozeslal maily kamarádům, jestli jsme to minuli, nebo nedošli. Franta Flek mi poslal fotku stěny a bližší údaje, ostatní kamarádi podle fotky z Google říkali, že jsme byli sotva v polovině. Jeden den jsme si dali oddech v Rayones a pak to zkusili znovu. Vyrazili jsme o hodně dříve. Cestou jsme zastavili u cedule El Ebanito. Široko daleko není jediné obydlí, jen starý velký betonový krb. Kamarádi z Ruska a Ukrajiny byli z názvu hodně veselí, ono se to rusky čte "el jebanito". 

   V Galeaně, odkud jsme brzy ráno vyrazili, svítilo sluníčko, ale u El Jebanito se to poje.alo, jen co jsme sjeli z kopců k Linares, oblohu pokryla souvislá vrstva mraků a mlhy, jemně mžilo. Nálada byla pod psa. Dávali jsme Tecate za Tecate. Když jsme dorazili do Loma Alta, obloha se protrhala. Dojeli jsme do koryta Rio Potosí, přijeli ke čtvrtému brodu, který náš Jeep Patriot nebyl schopen přebrodit a vydali jsme se na tři a půl hodiny trvající pochod k Aztekium valdezii. Sluníčko nám krásně svítilo, voda byla příjemně teplá, cesta příjemně, ale ubíhala pomalu.

   Pokaždé, když jsem brodil přes Rio Potosí, sejmul jsem gps. Při příchodu k valdezku jsem jich měl šedesát. Tolikrát jsme šli přes řeku tam - a ještě jednou tolikrát zpátky. A ty brody nebyly nikterak hluboké. Jen ten prokletý čtvrtý, který jsme nedali autem. Mohli jsme si ušetřit pěkných pár kilometrů chůze.

Chvílemi se nad námi slétali kondoři v předtuše dobré bašty...

Vodu jsme doplnili v chladném přítoku, ta kytka je z čeledi Arónovité.

   Ale kdybychom to celé neušli pěšky, asi bych si neužil tu krásnou krajinu kolem.

   Překvapením bylo Oxxo někde ve třech čtvrtinách cesty. Opravdu nás to pobavilo. Dělali jsme si legraci, že tam dojdeme, potkáme tam kamarády z Čech sedící u stolečku s chlazenou cervezou, jak se nám smějí, jací jsme to idioti, že jdeme takovou štreku pěšky, když jsme to mohli z druhé strany dojet autem.

   Po třech a půl hodinách chůze jsme došli k místu, které jsme znali z fotografií:

   První rostlinku jsem našel celkem rychle, ale s dalšími byl problém. Celá stěna byla stržená, našel jsem jen pár malých rostlinek. Zkoušel jsem jít kousek dále na další stěny, ale měly jinou orientaci a nenašel jsem jedinou další kytičku. Až na zpáteční cestě jsme našli bohatší stěnu, na zemi pod ní leželo několik desítek uvolněných aztékií. Každopádně jsem velmi rád, že jsme rostliny viděli, že jsme si s tím dali tu práci, ušli jsme to celé, pěkně po misionářsky, zepředu. Cesta zpátky byla únavná, naštěstí jsem si cestou tam udělal pár časových značek, takže jsem věděl, jak nám ta klikatá cesta ubíhá. K autu jsme došli téměř za tmy. Pátý listopadový den je už krátký. Z koryta jsme vyjeli za úplné tmy, cestou jsme málem přejeli pásovce. Aztekium valdezii PA 1804:

TOPlist