Ariocarpus kotschoubeyanus

Tentokrát začnu netradičně deníkem:

21. 10. 2011, pátek

   „…V Ciudad Vallez jsme doplnili proviant a už jsem hnal Martina po Mex85 na Ciudad Mante v Tamaulipasu. Cestou jsme vyběhli na jeden slibný kopeček, ale bylo na něm ho…. Aby to bylo úplné, nechal jsem tam jedno svoje. Kousek za Antiguo Morelos jsme odbočili na Tulu. Cesta byla celkem kvalitní, jenže měla jeden háček. Opisovala všechny ranče a my si všimli, že nám dochází palivo. Byl jsem dost nervózní, protože cesta vedla neobydlenou krajinou a auta jsme prakticky nepotkávali. Navíc byla cesta na mostech přes říčky tak rozbitá, že jsem měl strach, jestli projedeme. Nakonec jsme v „městečku“, které na naší mapě nebylo, našli benzinku, natankovali plnou za 360 pesos. Ono naše malé autíčko má jen 40ti litrovou nádrž. Bylo vedro a klima si taky něco hltla. Uklidněni plnou nádrží jsme vyrazili na posledních 40 km do Tuly. Ještě že jsme natankovali – poslední kilometry jsme jeli přes vysoké hory hustě zarostlými lesem a s četnými kameny i skalními bloky ležícími na cestě. Na jedné zastávce jsme fotili stromy doslova obalené Tilandsia usneoides.

Na lokalitě A. kotschoubeyanus var. albiflorus PA 021, Tula, Tamaulipas

   Konečně jsme sjeli z hor a vidíme nějakou zastávku, asi to bude Tula. Nastartoval jsem Karlovu GPSku a vidím, že k lokalitě Ariocarpus kotschoubeyanus var. albiflorus chybí jen pár kiláků. Tak jsem zavelel a jelo se. Přijeli jsme na křižovatku před Tulou, zastavili kousek za ní a vlevo by to mělo být! N 23 00.900 W 099 42.857, 1195 m n. m. Je asi půl šesté odpoledne. Pátráme v ploché mrtvé krajině po ariáčcích. Nic nemohu najít, když tu Martin volá, že jeden vidí. Rychle za ním spěchám a koukám jako na zjevení: první divoký ariák. Trošku mě mrzí, že jsem ho nenašel sám, ale kousek dále si „svůj vlastní“ nacházím sám. Když pak trošku pochopím krajinu a zamyslím se, jak v ní po dešti teče voda, nacházím pár desítek dalších rostlin.

Ariocarpus kotschoubeyanus var. albiflorus PA 021, Tula, Tamaulipas

   Oplocený pozemek je zdevastovaný auty, tak zkouším vedlejší – tam je rostlinek o poznání více. Když procházíme i „nekočkovské“ části pozemku, nacházíme E. platyacanthus, světe div se – i krásné ploché horizontíky, Coryphantha cornifera, echinocereusy, glandulikaktus a moje odplata Martinovi – první fosulák. Tak to pěkně vyšlo – každý našel tomu druhému jeho milovanou kytičku. Jedeme zajistit nocleh – dnes budeme v hotelu, zasloužíme si. Nacházímě pěkný hotel, výborná cena 375 pesos za dvoulužák. Recepční rozumí kulové, ale nakonec se domluvíme. Zašli jsme do města, byla tam nějaká oslava s mnoha jezdci na koních. V hotelu jsme stáhli fotky a dali si výbornou večeři. Martin bečel, že byla pálivá salsa, ale já jsem se pěkně nacpával nachos. K večeři byly tortilly s tenkým plátkem hovězího, s hranolky, rýží, zeleninou a cereveza Modelo Especial, 4,5% alc. Na hotelu byla wifi, ale když jsme to zjistili, bylo už pozdě, protože odešly baterie. Jen jsem stihl poslat jednu fotku domů. Na pokoji jsem vyčistil semínka z kočubejek a šli jsme do hajan…“

Ariocarpus kotschoubeyanus var. albiflorus PA 021, Tula, Tamaulipas

   Na lokalitě jsme našli několik desítek rostlin, byly v dost špatné kondici, dvě měly poupata, tak jsem se těšil na květy. Druhý den jsme vyrazili na agavoidesku a odpoledne jsme na zpáteční cestě plánovali nafotit květy. Jenže ouha, neuvědomil jsem si, čeho jsou schopny kobylky, kterých na lokalitě skákaly desetitisíce. Samozřejme jednu kytku ožraly komplet a z druhé zůstala jen půlka květu, kterou vidíte na fotografii. Kdybych si kytky přikryl den předem sklenicí, mohlo to být na sto procent. Každopádně i ten zbyteček květu ukázal, že se jedná o bíle kvetoucí populaci. Lokalita je pro každého zelenáče naprosto famózní. Na pár stovkách čtverečních metrů najdete ariák, glandulikaktus, dva echinokaktusy, dva echinocereusy, mamilárku, fosulák a cylindropuncii.

1. 11. 2011, úterý

   „…Sluníčko se už sklánělo k obzoru a my se vydali ještě zkusit lokalitu Lophophora alberto-vojtechii. Lokalitu jsem trefil, našel jsem krásné Thelocactus hexaedrophorus, ale lofku tentokrát našel Martin. Jedinou. A přes veškerou snahu se nám další nepodařilo najít. Martin mi oplatil fosulák nálezem Ariocarpus kotschoubeyanus – byly odkvetlé. Našel jsem pár semínek. Na lokalitě jsme končili dlouho po západu slunce, odjížděli jsme skoro za tmy. Těsně před odchodem z lokality jsem našel Mammillaria heyderi. Pěkná kytička, jen co je pravda. Lokalita je cca sedm kilometrů na odbočce na El Salado vlevo za železniční tratí. Pak už jsme jeli zpátky na nocleh do Matehualy. Martin chtěl jiný hotel, v tom včerejším byli švábi a pěkný smrad. Našli jsme jiný, s wifi za 280 pesos za oba. Večeřeli jsme v nedaleké restauraci výborné hovězí…“

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 248, před La Pinta, SLP

   Protože jsme na lokalitě doslova zatměli, vrátili jsme se tam ještě následující den, leč další albertku jsme už nenašli. A to jsme jí věnovali dobré tři hodiny. Zato jsme našli další dvě mikropopulace Ariocarpus kotschoubeyanus:

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 250, před La Pinta, SLP

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 254, za La Pinta, SLP

   Čas odletu se začal rychle blížit a tak jsme po obědě začali ujíždět směrem na jih. Huizache bylo místo, kde jsme chtěli přespat. Měli jsme GPSku na Lophophora williamsii (ssp. grymii), bylo to kousek za křižovatkou. Spousta krásných rostlin, centrum diverzity, jak by řekl Malý Jarda. Z plošiny mě to táhlo více na kopce, kde jsem tušil Ariocarpus retusus. Popojeli jsme autem cca 2 km směrem na Pressa de Guadalupe a před první zatáčkou jsme zastavili a stoupali ke kopcům. Retusáky nikde, zato na zpáteční cestě jsem málem šlápl na kvetoucí kočubejky. Nebyly v typickém zapečeném náplavu bez rostlinného krytu, jak jsem je viděl na předchozích čtyřech lokalitách, ale spíše ve štěrku mezi keři. Kvetly různými odstíny růžové až fialové barvy.

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 278, za Entronque Huizache, SLP

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 278, za Entronque Huizache, SLP

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 278, za Entronque Huizache, SLP

4.11. 2011, pátek

   „…Po prohlídce strombáků jsme se vydali na Rancho Nuevo Sombrerete, kde, jak už to bývá zvykem, Martin jako první našel Ariocarpus kotschoubeyanus var. elephantidens. Narazili jsme jen na pár odkvetlých kytiček a mazali hledat k Zimapanu Echinofossulocactus sulfureus. Tentokrát jsem ho bohužel Martinovi na oplátku nenašel. Zkoušeli jsme dvě lokality. V podvečer jsme zastavili na místě, odkud se vychází na Mammillaria herrerae. Zběsilým tempem jsem běžel přes hustě zarostlé strmé kopce podle navigace. Nakonec jsem na GPS dorazil, ale bylo už tak šero, že jsem nic nenašel. Vyfotil jsem veliké Astrophytum ornatum a hned jsem utíkal zpátky, průběžně pískal na Marťase, aby o mě neměl strach, ten však neodpovídal, nebyl na doslech. K autu jsem doběhl za tmy, doškrábaný a navíc s pochroumanou nohou, na kterou mi spadlo uvolněné kamení. Martin s autem na parkovišti nebyl, ale ve tmě jsem viděl světla kroužící kolem, tak jsme se nakonec šťastně shledali. Po pivech noha moc nebolela, ale v autě se to rozleželo. Nebylo to naštěstí v kloubu, jen pohmožděné...“

Ariocarpus kotschoubeyanus var. elephantidens PA 350, Rancho Nuevo Sombrerete, Que.

   Tak skončilo naše první společné putování za kaktusy a doufám, že nebylo poslední. Nejen pro mě, ale pro oba, protože s Marťasem bych odjel klidně hned zítra. Dvojka zelenáčů, cholerik Antálek-kliďas Krpata, kteří každý plánovali svoji cestu přes patnáct let, slavila úspěch. Možná bych dnes některé věci dělal jinak, jsem chytřejší o zkušenost, musím se vrátit na některé lokality, protože chci vidět kytky v květu, v jiné hydrataci a hlavně – vidět kytky, které jsme minuli, protože nás nějak nenapadlo je hledat, nebo jsme neměli přesné informace, kde jsou.

Ariocarpus kotschoubeyanus var. elephantidens PA 350, Rancho Nuevo Sombrerete, Que.

 

   Závěrem tohoto dílu minisérie o kaktusech rodu Ariocarpus bych se zmínil o vnitrodruhovém členění Ariocarpus kotschoubeyanus.

Standardně bývají popisovány tři podjednotky:

   Ariocarpus kotschoubeyanus var. kotschoubeyanus, široce rozšířený v bezodtokých pánvích Mexika od SLP přes Nuevo León, Zacatecas a Coahuilu.

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 493, odbočka na Hipolito, Coahuila

   Ariocarpus kotschoubeyanus var. albiflorus z okolí Tuly. Na fotografiích jsem viděl, že ne všechny rostliny kvetou čistě bílé s hnědým proužkem, ale vyskytují se i rostliny v různých odstínech růžové až do fialova. Nevím, viděl jsem jen dvě kvetoucí rostliny. A ty, které mám doma, VM 220 ze stejné lokality, kvetou všechny bíle. Populací, kde se vyskytují bíle kvetoucí rostliny, je více, i u Huizache jsem viděl hodně světle kvetoucí kytičky. Pěkně bíle kvetou i kočubejky z Buškova sběru z Mama de León. Podle některých našich „botaniků“ je popis variety neplatný a byl uveřejněn, podle mě zbytečný, popis Ariocarpus kotschoubeyanus ssp. neotulensis.

Ariocarpus kotschoubeyanus var. albiflorus PA 021, Tula, Tamaulipas

   Ariocarpus kotschoubeyanus var. macdowellii – Backebergův popis je dost strohý, říká jen, že rostliny jsou menší a vzhlednější. To by se hodilo na většinu mých výsevů! Většinou se takto označují rostliny ze severnějších nalezišť z Coahuily.

Ariocarpus kotschoubeyanus var. macdowellii PA 511, El Pilar, Coahuila

Ariocarpus kotschoubeyanus var. macdowellii PA 511, El Pilar, Coahuila

   Ariocarpus kotschoubeyanus var. elephantidens – zahrnuje dobře definovatelné rostliny z oddělené enklávy v Querétaru z okolí Mesa de León. Rostliny jsou zřetelně větší, mají strukturovanou horní plochu „kopýtek“ (odtud jméno variety – znamená to sloní zub – v tomto případě není podobnost se sloními kly, ale s jejich stoličkami, které mají podobné povrchové zvrásnění) a taky mají temeno a brázdy bradavek kryté delší vlnou. Mají i trochu rozdílnou životní strategii. Zatímco předchozí variety vyhledávají ploché jílovité či sprašové náplavy, často bez jakékoliv další vegetace, elefantidensky rostou spíše v kamení v mírném svahu. Na této varietě se opět vyřádili čeští „rádobybotanici“, kteří Skarupkeho popis neuznávají (něco mi říká, že jim vadilo neuložení holotypu?) a přejmenovali ji na ssp. skarupkeanus. Aspoň že tak, vždyť snad jen kočka nemá mezi ariáky varietu jarmilae.

Ariocarpus kotschoubeyanus var. elephantidens PA 350, Rancho Nuevo Sombrerete, Que.

   Před časem ještě přibyla další, dnes mezi pěstiteli akceptovaná forma, popsaná jako Ariocarpus kotschoubeyanus ssp. sladkovskyi. Takto jsou označovány rostliny ze San Luis Potosí, lokality nesou jména San Francisco, La Morita, Rio Verde a další. Rostliny jsou o poznání větší, mají hladký povrch tuberkulí. Člověk by řekl, že je to taková hladká elefantidenska. Tyto rostliny jsem potkal na své druhé cestě, bohužel jen pár kytiček.

Ariocarpus kotschoubeyanus var. sladkovskyi PA 967, La Morita, SLP

Ariocarpus kotschoubeyanus var. sladkovskyi PA 1005, San Francisco, SLP

   A na závěr ještě dvě jména: ssp. angelensis nom. prov. od Tanque de los Angeles, SLP – prý přechod mezi ssp. sladkovskyi a ssp. neotulensis a ssp. zacatecasensis nom. prov. z okolí Matamoros, Zacatecas. Obě jsou to katalogová jména a asi tušíte z čí dílny.

 

   V roce 2014 jsem cestu naplánoval na pozdější termín, protože jsem s výjimkou huizačské populace neviděl žádné zaschlé květy a poupata, tak jsem došel k názoru, že kočky kvetou později než ostatní ariokarpusy. Nevím, jestli je můj předpoklad správný, ale na třetí cestě to pěkně vyšlo. Takže pěkně popořádku:

   Když jsme byli u Tuly, hledali jsme hybridní populaci A. kotschoubeyanus var. albiflorus a A. agavoides. Našli jsme jen agavoidesky. Ale když už jsme byli u Tuly, na skok jsme zašli na lokalitu PA 021, jestli náhodou nekvetou. Nekvetly. Že já je poprvé neschoval pod nějakou sklenici, aby je kobylky neožraly. Je zvláštní, že na druhé a třetí cestě jsem neviděl na lokalitě jedinou.

 Ariocarpus kotschoubeyanus var. albiflorus PA 021, 2014

   První typický A. kotschoubeyanus jsme hledali nedaleko Tanquecillos na cestě z Dr. Arroyo do Aramberri. V typické rovině jsme našli pár zaschlých rostlin na pusté plošině, ale jen o pár desítek metrů dále, kde byl nízký podrost a po nedávném dešti vlhčí substrát, jich byly desítky v květu.

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1222, Tanquecillos, Nuevo León

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1222, osm rostlin na fotografii

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1222, v květu v podrostu

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1222, Tanquecillos, Nuevo León

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1222, Tanquecillos, Nuevo León

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1222, Tanquecillos, Nuevo León

   Další populaci jsme našli nedaleko od Mina v Nuevo León. Tahle byla bohužel nedávno odkvetlá, ale byl jsem rád, že jsem ji našel, neměli jsme žádný tip, prostě se mi líbil jeden plácek, na kterém jsme našli pár pěkných kytiček.

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1420, Mina, Nuevo León

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1420, Mina, Nuevo León

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1420, Mina, Nuevo León

   Skvělou populaci jsme našli jižně od Cuatrocienegas v pustině prakticky bez vegetace, zážitek se nám snažil pokazit defekt a kontrola armádou, ale květy přímo na cestě byly úžasné.

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1488, jižně od Cuatrocienegas, Coahuila

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1488, jižně od Cuatrocienegas, Coahuila

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1488, jižně od Cuatrocienegas, Coahuila

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1488, rostliny přímo na cestě

   Na další cestě jsme se přesunuli do státu Zacatecas, na Ariocarpus kotschoubeyanus jsme se byli podívat u Estacion Camacho. Na lokalitu jsme dorazili se západem slunce, rozbili jsme stany a čekali do rána, až nám světlo umožní kytky pozorovat. Moji kolegové tam byli před třemi týdny, kdy rostliny kvetly, nějakou dobu mi trvalo, než jsem první kočku našel. Ale hledání to bylo příjemné, Mammillaria coahuilensis s několika plody, překrásné homalocefaly vyplnily čas do nálezu první zakatekaské kočky.

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1533, Estacion Camacho I, Zacatecas

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1533, Estacion Camacho I, Zacatecas

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1533, Estacion Camacho I, Zacatecas

   Kousek dál rostly překrásné Thelocactus lloydii a Echinomastus durangensis a vedle nich opět kočubejky:

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1543, Estacion Camacho II, Zacatecas

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1543, Estacion Camacho II, Zacatecas

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1543, Estacion Camacho II, Zacatecas

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1543, Estacion Camacho II, Zacatecas

   Třetí populací v Zacatecas byly rostliny u Sabana Grande, kde je popisován přírodní hybrid s Ariocarpus retusus, zvaný Ariocarpus pectinatus. Kupodivu jsem na lokalitě našel napřed kočubejku - ona kvetla hned vedle cesty v dost netypickém substrátu. A taky jsem našel jen jednu... Pak jsem se kochal spoustou retusáčků, i na pektinátus došlo. Na druhé straně lokality, blíže k cestě bylo opravdu nakočkováno. Bohužel jsem neměl už čas najít flek, kde rostou hned vedle sebe.

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1551, Sabana Grande, Zacatecas

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1551, Sabana Grande, Zacatecas

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1551, hustá populace

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1551, Sabana Grande, Zacatecas

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1551, Sabana Grande, Zacatecas

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1551, Sabana Grande, Zacatecas

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1551, Sabana Grande, Zacatecas

   Na zpáteční cestě jsme se jen tak na skok zastavili u Estacion Vanegas, co kdyby napotření náhodou kvetla kočubejka PA 250? Tedy doma už první semenáček vykvetl, ale v přírodě jsem je kvést neviděl. A měl jsem štěstí, v zapadajícím slunci jsme našli desítky kvetoucích rostlin.

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 250, před La Pinta, SLP

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 250, před La Pinta, SLP

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 250, před La Pinta, SLP

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 250, před La Pinta, SLP

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 250, před La Pinta, SLP

   Na populace v okolí Morita a Las Tablas nebyl letos prostor, ten jsme věnovali strombokaktusům. A když už jsme byli v Queretaru, navštívili jsme Ariocarpus kotschoubeyanus var. elephantidens. Nechali jsme se vysadit u Rancho Nuevo Sombrerete na lokalitě, která je známá protivnými Mechulíny. Předloni nás odtud hnali, že jsem stihl udělat pár fotek a sebrat jen dvě semínka (ta naštěstí obě vyklíčila a oba roubovanci se mají k světu). Letos bylo času více, vzhledem k tomu, že jsme u lokality neměli auto, tak nás nikdo neobtěžoval a bylo dost času na focení i semínka. Kytky byly bohužel odkvetlé. Pak jsme se ještě vydali na chronicky známou lokalitu u hřbitova naproti Bella Vista, kdysi Vista Hermosa. Elefantidensky tam stále jsou, jen pár metrů od hřbitovní zdi. Koukl jsem na dvě kytičky, sebral pár semínek a to taky byla poslední lokalita na mojí třetí cestě za ariokarpusy do Mexika.

Ariocarpus kotsch. var. elephantidens PA 350, Rancho Nuevo Sombrerete, Que.

Ariocarpus kotsch. var. elephantidens PA 350, Rancho Nuevo Sombrerete, Que.

Ariocarpus kotsch. var. elephantidens PA 350, Rancho Nuevo Sombrerete, Que.

Ariocarpus kotsch. var. elephantidens PA 1620, Bella Vista, Querétaro

Ariocarpus kotsch. var. elephantidens PA 1620, Bella Vista, Querétaro

Podzim 2015:

   Výprava byla naplánována na pozdější podzimní týdny právě proto, že jsem měl pocit, že kočubejky kvetou o dost později než ostatní ariokarpusy. Odlétal jsem až 26. října s tím, že uvidím květy v první polovině listopadu. Přestože (a možná i protože) byl toho roku klimatický jev El Niňo a v souvislosti s ním zasáhl Mexiko jeden z největších hurikánů všech dob, můj předpoklad se ukázal správný. Viděl jsem kvést první albiflorus, je zvláštní, už jsem na nich byl snad pětkrát, možná šestkrát a ještě nikdy jsem je neviděl v plném květu. Pouze první jednotlivce. Letos tedy s úplným květem, navíc vedle kvetoucí agavoidesky:

A. agavoides PA 1135 a A. kotschoubeyanus var. albiflorus PA 1670

A. kotschoubeyanus var. albiflorus PA 1670, Tula, Tamaulipas

A. kotschoubeyanus var. albiflorus PA 1670, Tula, Tamaulipas

   Po úspěchu v Tule jsme se přesunuli k Naola, kde roste další populace Ariocarpus kotschoubeyanus var. albiflorus. Rostliny jsme po krátkém hlednání našli (PA 1681), bohužel ještě nekvetly:

   Z Tuly jsme jeli přes Huizache. Chtěl jsem se podívat na A. retusus "elongatus", který jsem viděl loni před západem slunce a našel jsem jen pár rostlin bez semen. V rovince pod ním rostou kočubejky (PA 278). Letos byly v plném květu, barva kolísala od temně fialové po téměř růžovou:

   Další kočubejky jsme našli na noclehu u Tanquecillos v Nuevo León. Už večer, když jsme stavěli stany a vařili na ohýnku večeři, jsem měl tušení, že kočky budou někde blízko. Loni jsme je viděli asi dva kilometry odtud. Ráno je našel Žeňa. V noci opět pršelo, celá krajina byla mokrá. Než nám uschnuly stany, mohl jsem se kochat květy kočubejek. Těla byla tak mokrá, že splývala s biogenní krustou pokrývající substrát. No posuďte sami, jestli na makrofotografiích rozlišíte tělo rostlin. Studijní číslo je PA 1743:

   Cestu z Viesca na jih jsem letos naplánoval přes Nuevo Tampico. Cestou jsme nocovali poblíž Baijo de Ahuichila. Ráno jsme koukali po okolí, líbil se mi plácek cestou na Cinco de Mayo. A velmi rychle jsme našli kvetoucí populaci A. kotschoubeyanus PA 1856:

   Pár kilometrů dále jsem z auta zahlédl fialové kvítky, tak jsme zastavili a našli jsme další populaci A. kotschoubeyanus u San Juan de los Charcos (PA 1868):

   A před Nuevo Tampico jsem viděl zatím poslední novou lokalitu, PA 1882:

   To však nebyly poslední kočubejky na výpravě roku 2015. Cestou na jih jsme se zastavili u Estacion Camacho, kde jsme byli loni. A zatímco loni byly 4.11. při mojí první návštěvě rostliny dávno odkvetlé (kamarádi mě vyzvedli na letišti 17. 10. a viděli je kvést před mým příletem), o rok později byly 8. 11. v plném květu. Bylo po deštích, Mammillaria coahuilensis byly krásně napité, vůbec jsem rok před tím netušil, kolik jich na lokalitě roste, ale o tom se dočtete na jiném místě mého webu. PA 1533 Est. Camacho I:

   Na lokalitě Estacion Camacho II jsem našel po dlouhém pátrání jen pět kytiček. Naštěstí i tam jedna kvetla, obě lokality jsou nově obehnané plotem (PA 1543):

   To je z kočubejek pro rok 2015 všechno. Chtěl jsem vidět více rostlin z variety sladkovskyi u Las Tablas v San Luis Potosí, ale přes usilovné hlednání se nám nikomu nepodařilo najít ani jednu rostlinu.

    Rok 2016 byl zasvěcen jiným prioritám, než bylo hledání nových populací Ariocarpus korschoubeyanus, přesto byla cesta z několika pohledů velmi úspěšná. Konečně se mi podařilo po pětiletém úsilí najít přírodní hybrid Ariocarpus kotschoubeyanus var. albiflorus a Ariocarpus agavoides. Budu se mu podrobně věnovat v samostatném článku, hybrid provizorně nazývám Ariocarpus x tulensis. Cestou do Sonory jsme projížděli přes Zacatecas, navštívil jsem lokalitu u Sabana Grande. Bohužel jsem nenašel překrásný poutní Ariocarpus x pectinatus, asi ho někdo vykopal. Naštěstí jsme našli jiný, možná ještě pěknější. A. kotschoubeyanus nekvetly, zato kvetly A. retusus.

Ariocaprus kotschoubeyanus PA 1551, Sabana Grande

Ariocaprus kotschoubeyanus PA 1551, Sabana Grande

    Cestou do Viesca jsem pozoroval kočubejky na loni navštívených lokalitách u Nuevo Tampico (kde jsme na lokalitě nocovali a v noci nějací domorodci stříleli a nadávali nám, byla ve mně malá dušička), San Juan de los Charcos a Cinco de Mayo. Letos rostliny prakticky nekvetly, bylo na ně brzo, a nebýt ojedinělých kvetoucích jedinců, ztěží bychom nějaké kočubejky vůbec našli.

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1868, San Juan de los Charcos

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1856, Cinco de Mayo

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1856, Cinco de Mayo

    Na zpáteční cestě jsme se na skok zastavili u Tanquecillos, kde už byla celá populace v plném květu.

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1222, Tanquecillos, NL

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1222, Tanquecillos, NL

Ariocarpus kotschoubeyanus PA 1222, Tanquecillos, NL

    Loni jsme nenašli ani jednu rostlinu u La Morita a San Francisco. Letos jsem při západu slunce našel aspoň jednu u La Morita, druhý den jsem pak byl úspěšnější u San Francisco. Na druhé lokalitě jsem zažíval podobný smutek jako při předchozích návštěvách, vlivem intenzivního pohybu dobytka je lokalita poničená erozí a pár zbývajících rostlin se krčí ve stínu několika keřů, které na místě zůstaly.

    Mnohem příjemnější byla návštěva nepříliš navštěvované populace A. kotschoubeyanus var. elephantidens u Bella Vista. Není daleko od hřbitova, přesto je chráněna před zraky čumilů a sběračů, a tak si může člověk udělat představu o nenarušené populaci. Hned po příjezdu na nevýrazný hřbítek jsme po vystoupení z auta doslova šlapali po husté populaci ariokarpusů. Nemohl jsem se jich nabažit. Zatímco u Rancho Nuevo Sombrerete dalo práci najít pár rostlin, tady jich rostly stovky jedna vedle druhé. Bohužel jsme je zastilhli už odkvetlé. Našel jsem i pár prázdných jamek a jednu vykopanou rostlinu, domorodci si je prý v době dušiček vykopávají a zdobí jimi hroby. Nevím, na hřbitov jsem to zkontrolovat nešel. Nakonec ještě pár fotek A. kotschoubeyanus var. elephantidens PA 2248:

TOPlist