Aztekium valdezii

   Zatím posledním objevem, který vzbudil podobnou horečku jako před časem Aztekium hontonii je Aztekium valdezii. A není náhoda, že i toto aztékium pro nás vypátral Jarda Šnicer. Na lokalitě bylo doposud jen pár vyvolených, cesta do kaňonu, ve kterém roste, není snadná a po nedávných přívalových deštích je ještě neschůdnější. A kde asi přibližne lokalita je? U popisu je uvedeno "západně od Tunalguilla". A kde je ta tajemná Tunalguilla? Ona prý je to taková slovní hříčka, něco, jako kdyby v češtině napsali "západně od Tramtárie" nebo "západně od prdele světa". A teď babo, raď... Každopádně kytka roste někde v trojúhelníku Rayones - Galena - Linares. Hledejte, hledejte, hledejte. (Divoké sny Maxipa Fíka: V domě je zakopaný poklad, hledejte, hledejte, hledejte...)

   Na internetu jsem našel zahraniční diskusi, kde byli zase čeští kaktusáři v čele s největším desperátem Jardou Šnicerem napadáni, že drancují mexickou přírodu.

... ale Japončíci nikomu nevadí, JPY = cca 20 CZK

   Uváděli příklad Aztekium hintonii, u kterého prý v přírodě přežívá jen pár posledních jedinců. Marně do diskuse přispíval G. Hinton, jeho objevitel, že v celém údolí jsou statisíce rostlin. Nejzapálenější diskutér, nějaký mechulín, nikdy na nalezišti nebyl, jen plamenně citoval jakéhosi jiného mechulína, který tam taky nikdy nebyl... Ale prý máme být klidní, Aztekium valdezii mechulíni usilovně v kultuře množí a brzy dají k dispozici semena renomovaným pěstitelům a firmám. Jako bych tuhle písničku někde už slyšel. Doufám že už brzy z Mexika dostaneme tisíce rostlin, jako jsme to už zažili například s Mammillaria luethyi či Astrophytum caput-medusae. Na závěr přidávám tři fotografie, které jsem stáhnul někde na internetu, tímto se omlouvám za zveřejnění časopisu Xerphilia, nebyl u nich copyright. Fotografie kvetoucích A. valdezii jsou původem od Karla Šlajse, kterému tímto děkuji za možnost jejich umístění. Více najdete na jeho stránkách http://www.kaktusymexico.wbs.cz/.

Aztekium valdezii, Tunalguilla, Nuevo León, fotografie převzatá

z rumunského časopisu Xerophilia, kde byl publikovaný popis

Aztekium valdezii, Loma Alta, Nuevo León

Aztekium valdezii, Loma Alta, Nuevo León

   Další fotografie jsou od mého kamaráda Františka Fleka z doby, kdy jsem ještě sám neměl možnost Aztekium valdezii vidět v přírodě:

   Posledním aztekiem, které jsem viděl v přírodě, bylo Aztekium valdezii. Podle posledních informací už pominulo napětí v okolí lokality a místo je v klidu bez problémů přístupné. Neměl jsem přesné souřadnice, ale celkem dobrou (jsem si myslel) informaci, kudy a kam jít. Tak jsme vyrazili do Loma Alta, přejeli přes řeku a korytem vyrazili co nejvýše proti proudu. Šli jsme a šli jsme, až se začalo sklánět slunce, tak jsme to obrátili a šli zpátky. Večer jsem rozeslal maily kamarádům, jestli jsme to minuli, nebo nedošli. Franta Flek mi poslal fotku stěny a bližší údaje, ostatní kamarádi podle fotky z Google říkali, že jsme byli sotva v polovině. Jeden den jsme si dali oddech v Rayones a pak to zkusili znovu. Vyrazili jsme o hodně dříve. Cestou jsme zastavili u cedule El Ebanito. Široko daleko není jediné obydlí, jen starý velký betonový krb. Kamarádi z Ruska a Ukrajiny byli z názvu hodně veselí, ono se to rusky čte "el jebanito". 

   V Galeaně, odkud jsme brzy ráno vyrazili, svítilo sluníčko, ale u El Jebanito se to poje.alo, jen co jsme sjeli z kopců k Linares, oblohu pokryla souvislá vrstva mraků a mlhy, jemně mžilo. Nálada byla pod psa. Dávali jsme Tecate za Tecate. Když jsme dorazili do Loma Alta, obloha se protrhala. Dojeli jsme do koryta Rio Potosí, přijeli ke čtvrtému brodu, který náš vůz nebyl schopen přebrodit a vydali jsme se na tři a půl hodiny trvající pochod k Aztekium valdezii. Sluníčko nám krásně svítilo, voda byla příjemně teplá, cesta příjemně, ale ubíhala pomalu.

   Pokaždé, když jsem brodil přes Rio Potosí, sejmul jsem gps. Při příchodu k valdezku jsem jich měl šedesát. Tolikrát jsme šli přes řeku tam - a ještě jednou tolikrát zpátky. A ty brody nebyly nikterak hluboké. Jen ten prokletý čtvrtý, který jsme nedali autem. Mohli jsme si ušetřit pěkných pár kilometrů chůze.

Chvílemi se nad námi slétali kondoři v předtuše dobré bašty...

Vodu jsme doplnili v chladném přítoku, ta kytka je z čeledi Arónovité.

   Ale kdybychom to celé neušli pěšky, asi bych si neužil tu krásnou krajinu kolem.

   Překvapením byl nápis Oxxo někde ve třech čtvrtinách cesty. Opravdu nás to pobavilo. Dělali jsme si legraci, že tam dojdeme, potkáme tam kamarády z Čech sedící u stolečku s chlazenou cervezou, jak se nám smějí, jací jsme to idioti, že jdeme takovou štreku pěšky, když jsme to mohli z druhé strany dojet autem.

   Po třech a půl hodinách chůze jsme došli k místu, které jsme znali z fotografií:

   První rostlinku jsem našel celkem rychle, ale s dalšími byl problém. Celá stěna byla stržená, našel jsem jen pár malých rostlinek. Zkoušel jsem jít kousek dále na další stěny, ale měly jinou orientaci a nenašel jsem jedinou další kytičku. Až na zpáteční cestě jsme našli bohatší stěnu, na zemi pod ní leželo několik desítek uvolněných aztékií. Každopádně jsem velmi rád, že jsme rostliny viděli, že jsme si s tím dali tu práci, ušli jsme to celé, pěkně po misionářsky, zepředu. Cesta zpátky byla únavná, naštěstí jsem si cestou tam udělal pár časových značek, takže jsem věděl, jak nám ta klikatá cesta ubíhá. K autu jsme došli téměř za tmy. Pátý listopadový den je už krátký. Z koryta jsme vyjeli za úplné tmy, cestou jsme málem přejeli pásovce. Aztekium valdezii PA 1804: