Echinocereus delaetii

    Echinocereus delaetii, nebo chcete-li Echinocereus longisetus subsp. delaetii, je kaktus, který je ve sbírkách už více než sto let. První popis, ještě jako Cephalocereus delaetii uvedl Gürke (Gürke, Robert Louis August Maximilian (1854-1911) v roce 1909. Ještě téhož roku ho přeřadil do rodu Echinocereus, kde byl N. P. Taylorem překombinován nejprve jako varieta (1988) a nakonec jako subspecie (1997) Echinocereus longisetus. Tento unikátní kaktus byl pojmenován po Frantzi de Laetovi, belgickém importérovi kávy, znalci a pěstiteli sukulentů z Antverp (1866-1928(9?).

    Výskyt Echinocereus delaetii je omezen na Sierra de la Paila a Sierra San Marcos v mexickém státě Coahuila v nadmořské výšce 1600-2100 m n.m. Původní informace o výskytu na vápencových skalních výchozech byly poupraveny našimi cestovateli. Druh se vyskytuje taky v podrostu řídkých keřů či v lesích.

    V přírodě jsem se setkal s Echinocereus delaeti jednou. V půlce října roku 2012 jsme se s kamarády dostali do oblasti Ejido La Paloma, kde jsme se byli podívat na populaci Ariocarpus retusus známou hojným výskytem kristát a taky zde rostoucím Thelocactus rinconensi ssp. palomaensis. Po návštěvě lokality zůstalo ještě trošku času a světla, tak jsme vyrazili dále do hor, kde měl "delaetík" růst. Karel Pavlíček říkal, že pokaždé, když tam s nějakou výpravou jede, najde někdo tento Echinocereus zase o nějaký ten kilometr blíže. A i tentokrát tomu nebylo jinak. Slunce už bylo za hřebeny hor a my jsme se snažili dostat co nejrychleji k rostlinám, které našel Karel naposledy. Pečlivě jsem sledoval ze zadní sedačky ubíhající krajinu, když jsem zahlédl pod keři něco světlého. Zastavili jsme a vrátili jsme se kousek zpátky a pod keři jsme uviděli trs Echinocereus delaetii (PA 760, 1521 m n.m.). Výskyt jsme tím posunuli o tři kilometry blíže k Mex57. Populace roste asi 16 kilometrů od této cesty. V úzkém údolí se brzy stmívalo a rostliny jsme fotili téměř za tmy.

    V kultuře není E. delaetii jednoduchou rostlinou. Roste pomalu, nerad kvete, a když už, tak jen jednotlivými květy. Můj první E. delaetii jsem získal od M. Holinka k Krnova. Byl roubovaný a nikdy nekvetl. Ani původnímu majiteli, ani mně. Měl tři větve, které postupně přestaly růst, bílé vlasy zhnědly a nakonec jedna po druhé uhynuly. Tato nepěkná vlastnost je neduhem E. delaetii a je známa i z přírody. Časem jsem získal další rostliny, které občas kvetly, dokonce se mi podařilo udělat i semena, o která kupodivu nebyl zájem. Vysel jsem celou misku, klíčilo to skvěle, ale pak jsem na semenáčky zapomněl a většinu jich sežrali škůdci. Dospělé rostliny pak podobně jako moje první rostlina zastavily růst jednotlivých větví a dnes už nekvetou. Nadějí jsou pro mě semenáčky z Lauova sběru, které jsem se rozhodl naroubovat a zkusit je znovu dovést do dospělosti a květu. E. delaetii kvete zjara, často v době, kdy ještě u nás venku leží sníh. A možná s ním se potkává i v přírodě.

TOPlist