Turbinicarpus schmiedickeanus

    Turbinicarpus schmiedickeanus je nejstarším známým druhem rodu, popsán byl Bödekerem v roce 1928 a o devět let později přeřazen do nově ustanoveného rodu Turbinicarpus.

      Přestože se Turbinicarpus schmiedickeanus pěstuje v našich sbírkách nejdéle, rozhodně nepatří k těm nejčastěji pěstovaným. Čím asi je? Nejspíš jeho dobou kvetení. Ve světlém celoročním skleníku mi kvete kolem Vánoc. A to je spojené s nedostatkem světla a tepla, takže se květy nemají příliš ochotu rozvíjet a neoplývají pylem. Taky člověk tak často do skleníku nezabloudí a trošku na ně zapomene. Nabídka semen je tak mizerná. Semen jsem před časem dělal poměrně hodně, ale klíčivost byla nulová. Tak mi rostlinky postupně ubývaly. Snažil jsem se je doplnit, ale nějak to není to pravé ořechové. Nové kytičky nekvetou podle mých představ, a přestože jich mám nějakou desítku, semena dělám výjimečně.

    V přírodě roste Turbinicarpus schmiedickeanus na poměrně malém území nedaleko La Perdida. Lokalitu jsem navštívil dvakrát. Při první návštěvě vedla kolem klasická kamenitá cesta, kolem které rostly překrásné obrovské trsy Ferocactus steinesii, kousek dále skvostné leuchtenbergie, telokaktusy, ariáky. Dnes kolem vede široká asfaltka s vyholeným pruhem po obou stranách. Zařvaly tisíce rostlin. Jen na jednom místě je zasazených pár malých feráků s připevněnými cedulemi, které ohlašují, že zde proběhla záchrana kaktusů. Přímo z cesty bylo kousek dál možno pozorovat astrofyta, konotelosy, mamilárky albikomy. Dnes zůstaly oči pro pláč. I taková je mexická kaktusová realita.

    Turbinicarpus schmiedickeanus roste naštěstí výše ve svahu a proto byl destrukce ušetřen. Tak jsem se s rostlinkami z první cesty mohl na druhé návštěvě opět polaskat. Je velmi obtížné je nalézt, rostou řídce a musíte mít štěstí a dobré oči, i když máte GPS-ku přímo na kytičky. Tak se pokochejte pohledem na T. schmiedickeanus PA 871:

   Na závěr památeční kytičky. Ty jsem před mnoha lety koupil v Chrudimi od jednoho chlapíka, který posedával se dvěma bedýnkami plnými semenáčků na chodníku naproti Pavlíčků. Jedna byla plná krásných Turbinicarpus schwarzii var. rubriflorus, ve druhé byl právě Turbinicarpus schmiedickeanus. Byly dost drahé a já byl po burze vycinkaný z peněz. Přesto jsem si tyto tři kytičky koupil. A do dneška toho nelituji. Bylo to naposled, co jsem viděl Miloše Kaplana. Jeho sběrovka je MK 75.341.

TOPlist