Gymnocactus horripilus

    Gymnocactus horripilus byl popsán Lemairem roku 1838 jako Mammillaria horripila, aby ho pak o rok později přeřadil do rodu Echinocactus. Tam se "ohřál" do roku 1923, kdy ho Britton a Rose přeřadili do rodu Neolloydia. V roce 1951 Backeberg provedl jednu ze svých mnohých revizí, a tak se objevil Gymnocactus horripilus. Tady pro mě jeho cesta končí, pro jiné pokračuje v roce 1955 jako Thelocactus goldii H. Bravo Holis, pak jako Thelocactus horripilus (Lem.) Kladiwa in Krainz 1970, aby zakotvil v rodu Turbinicarpus (John et Říha, 1983). Pak ještě následovaly zoufalé pokusy Haldy o zařazení do rodu Pediocactus a Dowelda do rodu Bravocactus. Shodou okolností oba v roce 1998.

Gymnocactus horripilus MZ 083, Metztitlan, Hidalgo

    V přírodě osídluje skalní útvary v mexickém státě Hidalgo v oblasti mezi městy Metztitlan a Ixmiquilpan. Rostliny jsou nezaměnitelné, jednotlivé populace se liší barvou centrálních trnů, která kolísá od zlatožluté po hnědočernou. Miniaturní populace od městečka Jilo (Chilo, Gilo - tak všelijak se to už jmenovalo) byla roku 2000 paralelně popsána jako subsp. wrobelianus a subsp. kvetae. Oblast výskytu je dost vlhká, rostliny upřednostňují skalní výchozy, kde rostou ve spárách skal zpočátku jednotlivě, pak díky přirozenému sklonu k odnožování v trsech.

    S tímto gymnokaktusem jsem se potkal poslední den cesty roku 2016. Spali jsme v Pachuca a do odletu zbývalo nějakých dvanáct hodin. Přestože 5. listopadu ráno pršelo a obloha byla plná nízkých šedých mraků, nechtělo se mi trávit den někde ve městě a rozhodl jsem se na otočku zajet do Metztitlanu, kde G. horripilus roste. Měl jsem pár souřadnic od kamarádů, takže jsem jel s pocitem jistoty nálezu. Cesta do Metztitlanu je klikatá, v serpentinách jsme chytli kolonu za kamionem, takže jsme se neskutečně pomalu ploužili, zatímco čas letěl. Naštěstí jsme se do Metztitlanu dostali celkem slušně, první údaj na navigaci ukazoval skálu napravo od cesty kousek před městem. Jenže ouha! Ke skalám nebyl přístup, protože přímo na skálu byly přilepené novostavby rodinných domků. Naštěstí ještě nebyly obydlené, takže mi vlastně pomohly, protože jsem se pohodlně dostal na střechu, tedy do výšky nějakých pěti metrů, odkud jsem mohl v pohodě rostliny pozorovat. Abych mohl vidět více rostlin, poprosil jsem v jednom domku místní obyvatele, jestli by mě nepustili v jejich rozestavěném domku na střechu - a oni velmi ochotně svolili.

Gymnocactus horripilus PA 2309, Metztitlan, Hidalgo

    V kultuře není kultivace nijak obtížná, rostliny spolehlivě rostou v propustném substrátu v menším květináči, dobře odnožují, z jara bohatě kvetou fialově červeným květem a při sprášení nepříbuznou rostlinou tvoří dostatek semen, která často zapadají mezi jednotlivé hlavy trsu, kde dávají vzniknout dalším rostlinkám.

Gymnocactus horripilus MZ 640, Ixmiquilpan, Hidalgo

TOPlist