Mammillaria solisioides

   Mammillaria solisioides je kaktusářské veřejnosti známá už více než šedesát let. Přesto není ve sbírkách příliš často k vidění. A přitom taková krasavice! Platně byla popsána Backebergem v roce 1952 a celkem odolala taxonomům, kteří se zmohli pouze na její zařezení coby formy, variety nebo subspecie příbuzné Mammillaria pectinifera, dříve Solisia pectinata, podle které taky dostala jméno.

Mammillaria solisioides PA 1980

   Původní lokalita byla na delší dobu zapomenuta, posléze byla znovu nalezena u Petlaltzingo v mexickém státě Puebla. Až intenzivní průzkumy nadšenců v posledních desetiletích přinesly nálezy v okolí San Miguel Ixitlán, La Virgen, Los Reyes v Puebla a taky v Oaxaca u Santa Maria Ayú, Agua Dulce, Ahuehuetlán de Gonzáles a Huajuapan de Leon. Rostlina je tak známá z poměrně široké oblasti. K Mammillaria pectinifera je to nejblíže 50-100 km.

Mammillaria solisioides PA 1978

   Na podzimní výpravě v roce 2015 jsem zvolnil tempo při studiu ariokarpusů a s kamarády se vydal za mojí další velkou kaktusovou láskou, kterou jsou velkokvěté mamilárie. Jestli máte mamilárky rádi, kukněte i do sekce "Kaktusářská poezie". Ale zpátky k cestě. Udělali jsme okruh po lokalitách M. pectinifera - hernandezii - dodsonii - bertholdii - a uzavírali jsme právě solisioideskou. Logika byla jednoduchá: kvete v pozdním podzimu a tak jsme si ji nechali na konec v naději, že ji uvidíme v květu. 

Mammillaria solisioides PA 1980

   Tuto mamilárku mám obzvláště rád, kdysi jsem byl na návštěvě u mého přítele Milana Zachara a on mi ráno vrazil do ruky pinzetu s tím, že si mohu ve skleníku sebrat, co najdu. A poštěstilo se mi najít pár semínek na této krásné mamilárce. Měl jsem pak léta dvě kytičky, kvítaly, ale potkaly se s pylem jen jedenkrát. Bohužel jsem letos přišel o obě rostlinky. Napadla je sviluška i vlnatka a v horkém létě r. 2015 se mi je nepodařilo zachránit. Naštěstí mám pár semenáčků z těch jediných semen, která jsem před léty udělal a taky rostliny ze stejné lokality ze sběru Vojty Myšáka. A tak jsem samozřejmě oba poprosil, jestli by mi nedali bližší údaje, kde kytičku vidět v přírodě. Na tomto místě bych jim chtěl moc a moc poděkovat, stejně jako Zdeňku Štěpančíkovi, jehož článek v časopisu Kaktusy mi dal představu o další lokalitě a autor mi velmi ochotně poslal souřadnice. Ještě jednou díky, mají lví podíl na tomto článku, bez nich byste se nemohli těšit z fotografií v tomto článku.

Mammillaria solisioides PA 1978

   První jsem navštívil lokalitu u Huajuapan de Leon (PA 1978). K lokalitě jsme dojeli po poměrně slušné cestě a ničím a nikým nerušeni jsme se vydali do mírné stráně, která lemovala hluboký kaňon. A právě na jeho hraně jsme našli vytouženou M. solisioides. A zatímco Z. Štěpančík je viděl kvést až 23. listopadu, my jsme je 15. listopadu našli beznadějně odkvetlé.

Lokalita Mammillaria solisioides PA 1978

Mammillaria solisioides PA 1978

Mammillaria solisioides PA 1978 s dorostem

   Jako druhou jsme navštívili populaci u Santa Maria Ayú (PA 1980), ze které pocházejí rostliny v mojí sbírce. A tady jsme slavili úspěch. Prakticky vedle cesty jsme našli první kvetoucí rostlinku a na vrcholu kopce ještě další dvě. Populace už dokvétala a my jsme našli pár opozdilců. Říkal jsem si, že je možná nějaký populační gradient a tak jsme ještě zkusili severnější populaci u Salitrillo, kde by mohly kvést ve větším množství. Jenže tam jsme bohužel nenašli žádné rostliny. Času už taky moc nezbývalo, spěchali jsme k odletu. A když už máte za sebou dvě úspěšné lokality, vůle dlouho hledat na třetí už moc velká nebyla. Zvláště u mých unavených kamarádů, kteří se ani nenamáhali vylézt z auta. Když jsem se pak díval do Google, asi jsme nebyli na tom přesném místě, chtělo to jít o pár stovek metrů dále. Nu což, třeba příště.

Mammillaria solisioides PA 1980

Mammillaria solisioides PA 1980

   Jak už jsem psal výše, v kultuře není tato kráska moc často k vidění. Její pěstování není obzvlášť náročné. Při zachování běžných zásad pěstování mexických miniatur roste dobře. U nás kvete kolem Vánoc, potíže bývají s pylem, květy jsou často sterilní. Platí tedy stejné pravidlo jako u podobných výtečníků: mít co nejvíce rostlin. Aspoň pět - šest klonů. Jeden pyl udělá a máte vystaráno.

Mammillaria solisioides PA 1980

TOPlist