Ariocarpus fissuratus

   Ariocarpus fissuratus objevili v roce 1852 J. M. Bigelow a A. S. Schott při expedici, která mapovala nová území získaná USA po válce s Mexikem. O čtyři roky později ho Engelmann popsal jako Mammillaria fissurata. Dnešní taxonomové asi neuznávají žádné vnitrodruhové členění, přestože vnitrodruhová variabilita vedla k několika popisům: Ariocarpus lloydii Rose, Ariocarpus lloydii var. mayor Frič, Roseocactus intermedius Backeberg et Kilian, Ariocarpus fissuratus ssp. pailanus Halda a poslední Ariocarpus fissuratus var. hintonii W. Stuppy & N. P. Taylor, který je dnes řazen k A. bravoanus.

Ariocarpus fissuratus var. lloydii CH 209, Parras, Coahuila

   Ariocarpus fissuratus zasahuje ze všech ariokarpusů nejseverněji, jeho populace jsou známy z USA, nejčastěji je uváděn národní park Big Bend v Texasu, podél Rio Grande zasahuje východně až téměř k pobřeží. Velmi zajímavá populace malých rostlin s výrazně rozbrázděnými bradavkami byla nalezena u Terlingua v Texasu. Rostliny označované jako var. intermedius se nacházejí v oblasti Cauatro Cienegas v mexické Coahuile, var. lloydii kolem Parras a zasahují až do Duranga k Nazas a severního Zacatecasu. Varieta hintonii roste oddělena hluboce na jihu poblíž Matehualy v mexickém státu San Luis Potosí. Ještě k ssp. pailanus – tato jednotka by měla růst v Sierra de la Paila v Coahuile a od typu se liší menším vzrůstem (do 10 cm v průměru), plochými silně zvrásněnými bradavkami a květem s dlouhou trubkou.

Ariocarpus fissuratus var. intermedius LH 920, Cuatro Cienegas, Coahuila

   Tak jak jsem v předchozím díle psal, že Ariocarpus confusus je v hierarchii mých oblíbenců posunutý kousek výše, Ariocarpus fissuratus je spíše níže. Nevím, snad je to tím, že začíná kvést až ve větší velikosti, nebo roste na vlastních kořenech obtížněji než ostatní druhy. To však neznamená, že by v mojí sbírce chyběl. Naopak, mám skoro třicet sběrovek, samozřejmě se některé kryjí. A tak se na podzim těším květy lloydíků od Parrasu – to jsou asi největší fisurátusky, které mám. První začínají kvést Milošovy MK 148.441 od Jose Maria Morelos, nejmenší kvetou texaské VZD 339 z Schaffee, Hudspeth Co., Texas a VZD 343 ze Santiago Mts., Brewster Co., Texas. A samozřejmě hintoňáčky, na ty nesmím zapomenout. U těch se mi pravidelně stává, že kvétají dvakrát ročně – jednou uprostřed léta a pak ještě na podzim.

Rekordman v sedmičce květináči VZD 343 ze Santiago Mts., Brewster Co., Texas

   Japonští pěstitelé nenechali napokoji jen astrofyta, ale pustili se i do ariokarpusů – a právě Ariocarpus fissuratus byl jeden z jejich vyvolených. A tak můžeme vidět kultivary „Godzilla“ – s extrémně rozbrázděnými bradavkami, který vypadá až jako květák a jeho vylepšenou variantu „Godzilla Cotton Flock“ – která je ještě navíc zahalena do husté vaty.

   Na první mexické cestě jsem se věnoval hlavně Ariocarpus confusus a scapharostrus a vzhledem k omezenému času jsem neměl prostor zajet až do Coahuily. Přesto jsme s Marťasem chtěli nějaký ten fisurátusek vidět a tak jsme se vydali hledat varietu hintonii. V Matehuale jsme spali dvakrát. První hotel byl tedy opravdu tragický a švábi v něm běhali v pětistupech. Já jsem to moc nevnímal, protože jsem zabouchnul jediné klíče v autě. Celou cestu jsem se před zavřením auta vždycky Marťase ptal, jestli má klíče. Jen jednou jsem se nezeptal… a měl jsem je zrovna já a nechal jsem je pod mapou na přední sedačce. Zkoušeli jsme auto otevřít sami, ale bez výsledku. Večer jsem si v restauraci od číšníka, který uměl anglicky, nechal napsat ve španělštině problém se zabouchnutými klíči – to kdyby nás při otevírání viděli policajti – a ráno se vydal hledat pomoc. No zkuste ráno najít otevřený servis a někoho, kdo trochu umí anglicky! Ani ránu. Až jsem v jednom obchodě našel ochotnou prodavačku, která někam zavolala. Přijel nevzhledný suchý špinavý chlapík, vytáhl sadu háčků, zašťáral – a tak jak to čtete – tak rychle to otevřel. Na nic se neptal, dal jsem mu stovku a odjel. Škoda, napadlo mě později, že jsem mu mohl ukázat ještě pár jiných aut, která nám mohl otevřít. Nevzbudilo by to vůbec žádnou pozornost. Bylo úterý 1. 11. 2011. Vyrazili jsme směrem na jih, ale nedařilo se nám najít tu správnou cestu, dvakrát jsme skončili dva kiláky vzdušnou čarou od GPesky. Nakonec se nám podařilo projet jakousi vesničkou, jestli to bylo ono El Herrero, které se udává u sběrovek, nevím. Zastavili jsme v mírném stoupání a vydali se vlevo od cesty. Po pár desítkách metrů jsme je našli.

Ariocarpus fissuratus var. hintonii PA 221, El Herrero, SLP

   Byla jich tam opravdu spousta, všech velikostí a věku. Našli jsme i pět rostlin na čtverečním metru. Bohužel už byly odkvetlé. Byly to krásné rostlinky s šedozelenou epidermis, pěkné ploché, se strukturovanými bradavkami.

Ariocarpus fissuratus var. hintonii PA 221, El Herrero, SLP

   Ne jak ty naše sbírkové nafouknuté balóny. Aspoň vím, čeho chci dosáhnout. Moje semenáčky suším a suším, nejstarší mají patnáct let a ještě nedělají vatu. Ale vzhledem se těm přírodním bráškům začínají podobat. Jen je nepřelít. Hlavně ne za velkého vedra, to se ariáky často uvaří. Odejdou od středu. Když zjistíte zavadlé tuberkule s červenohnědou bází a ariáček je nějak naměkko, je konec. A když do něj říznete, zjistíte, že má řepu dobrou. Tak pozor, je lepší zalít za tepla a třeba je dát do polostínu, ne na úpal. Když jsou zasušené, snesou pak i výheň.

   Pozorovat A. fissuratus v jeho variační šíři se mi podařilo na druhé mexické cestě v roce 2013. Projeli jsme pěkný kus Coahuily a potkali jsme rostliny spadající vzhledem jak k nominátní formě, tak k typickému lloydii. A samozřejmě co se nevešlo do těchto škatulek, skončilo mezi intermediusy... Měli jsme nějaké tipy na známé populace, ale nějaké dvě-tři jsme k stávajícím známým přidali. Škoda jen, že se mi nepodařilo najít aspoň pár semínek na Mayránu, tam už se mi asi nebude chtít plahočit. Ale kdo ví. Populace určitě není nijak ohrozitelná pro svoji odlehlost, takže až třeba nebudu mít roupama v Mexiku co dělat, zajedu tam... 

Ariocarpus fissuratus var. intermedius PA 524, Laguna Mayrán, Coahuila

Ariocarpus fissuratus var. lloydii PA 574, Parras de la Fuente, Coahuila

Ariocarpus fissuratus var. lloydii PA 574, Parras de la Fuente, Coahuila

Ariocarpus fissuratus var. lloydii PA 574, to je lloydík!!!

Ariocarpus fissuratus var. lloydii PA 613, Bouillas del Refugio, Coahuila

Ariocarpus fissuratus var. lloydii PA 622, El Amparo, Coahuila

Ariocarpus fissuratus var. intermedius PA 638, SV od Viesca, Coahuila

Ariocarpus fissuratus var. lloydii PA 649, SV od Viesca, Coahuila

Ariocarpus fissuratus PA 725, El Hundido, Coahuila

Ariocarpus fissuratus var. intermedius PA 729, Cuatrocienegas, Coahuila

   Na třetí cestě bylo hlavním cílem pro A. fissuratus navštívit lokality v Durangu. Přesto jsme viděli tento druh i v Coahuile. První lokalita se nacházela nedaleko od stanoviště Mammillaria luethyi. Kempovali jsme u jakéhosi napajedla, kde nás v noci překvapili dělníci, kteří ho oplocovali, jak už jinak, ostnatým drátem. Ráno před odjezdem mi Žeňa ukázal kopnutý fissurátus. Utíkal jsem do terénu, ale na stanovišti jsem ho nenašel. Nebylo dost času. A možná to bylo dobře, protože jsme později zjistili proraženou olejovou vanu. Kdybychom se zdrželi déle, asi bychom se do civilizace nedostali. Třeba z něj na jaře v Moskvě vylezou plodíky. Mám je slíbené...

Ariocarpus fissuratus PA 1458, severní Coahuila

   Po návratu z naleziště Mammillaria luethyi a po opravě olejové vany v Melchor Musquiz, kde jsme prožili největší mexický svátek - 1.11. - svátek mrtvých, jsme jeli do Ocampa, respektive západně od něj, si prohlédnout bohatou populaci Ariocarpus fissuratus. Přijeli jsme se zapadajícím sluncem a druhý den zase po východu odjížděli. Každopádně jsem viděl dosud nejhustější populaci, fissurátusy rostly často v celých skupinách, dokonce jsem našel obrovskou kristátu. Právě dokvétaly. Zajímavý byl substrát, ve kterém rostly, oči podvědomě hledaly kočubejky. Tedy Ariocarpus fissuratus PA 1469, západně od Ocampo, Coahuila:

   Při přesunu z Ocampa do Duranga jsme se zastavili v El Hundido. Souputníci chtěli vidět Astrophytum senile var. aureum. Nebránil jsem se návštěvě známé lokality, protože předloni jsem viděl z fissurátusů jen tři kytky a ze sebraných semen nevylezl ani jeden semenáček. A taky jsem doufal, že uvidím nějaké květy. Senile jsem našel rychle, ta největší kytka už mi nepřišla tak obrovská. Kytek bylo více, dokonce i semínka. Užíval jsem si Coryphantha werdermannii, letos byly opravdu úžasné a navíc i ony daly něco semen. Když jsem se vracel rovinou zpátky k autu, konečně jsem narazil na větší skupinu A. fissuratus PA 725, sice nekvetly, ale byly v podstatně lepší kondici než ty tři kousky na kopci:

 

   V Durangu jsme měli v plánu navštívit dvě lokality - u Bermejillo a poblíž Nazas. První lokalita byla nad hřbitovem na západním okraji Bermejillo. Bohužel po svátcích byly kopečky s křížem na vrcholu plné odpadků, které tam zahodili poutníci. Našli jsme bohužel jen jedinou živou rostlinu:

Ariocarpus fissuratus PA 1506, Bermejillo, Durango

   Pak jsme se přesunuli asi 30 km západně od Nazas. Na vrcholu kopce nad údolím řeky, poté, co jsme minuli skvostné Echinomastus durangensis, jsme našli více než desítku kvetoucích Ariocarpus fissuratus var. lloydii. Cesta měla pár komplikací, za prvé mě trápily střevní potíže a za druhé jsme měli dvojnásobný defekt. Ohledně toho trávení, Rusové měli roztomilý výraz pro velkou stranu, říkali, že jdou "sďélať fisurátus". Pokud byla stolice poněkud méně tuhé konzistence, hovořili o "godzile". Já se za Nazas propracoval přes "salsu" ke "clamato" - což jistě znalci znají, je to v podstatě tomatový džus... Každopádně jsem si užil na této výpravě jeden z nejpěknějších Ariocarpus fissuratus. Dost jsem se na něj těšil, viděl jsem ho na fotkách v časopisech a na internetu, ale nepodařilo se mi sehnat semena. Tak jsem si holt pro ně musel zajet sám. Ariocarpus fissuratus var. lloydii PA 1518, 30 km západně od Nazas, Durango:

 

Podzim 2015:

   A. fissuratus nebyl hlavním cílem výpravy, přesto jsem byl na některých již dříve navšívených lokalitách. Po třech letech jsem opět navštívil lokalitu Ariocarpus fissuratus var. hintonii PA 221, co kdyby náhodou kvetly? Nekvetly... Na lokalitě mě spíše zajímal Turbinicarpus macrochele, našel jsem místa, kde s ariokarpusem rostly prakticky vedle sebe.

   V Coahuile jsme chtěli vidět hlavně Lophophora fricii. Cestou jsem navštívil tři populace A. fissuratus var. lloydii a var. intermedius, které jsem znal z minulých cest. První byla populace PA 613 u Boquillas del Refugio. Kdysi to byl krásný pahrbek vedle prašné cesty, dnes ho kus ukousla nová asfaltka z Parras do Viesca. Našel jsem jen pár rostlin.

Ariocarpus fissuratus var. intermedius PA 613 Boquillas del Refugio, Coahuila

   Další A. fissuratus jsme pozorovali na lokalitě Lophophora fricii u El Amparo, PA 649:

   Poslední lokalita je pár kilometrů od předchozí, i tam jsme našli kvetoucí rostliny, bylo jich tam o poznání více, než na předchozí, PA 638:

 

Podzim 2016:

   Hlavním cílem letošní výpravy byl A. fissuratus var. hintonii severně od města Cedral. Hledání jsme procvičili na typové lokalitě u El Herrero. Lokalita je snadno přístupná, dnes tam vede odevšud perfektní asfaltka a rostlin je na lokalitě stále dostatek. Takže když mám pár desítek minut navíc, zastavím se. Zatím jsem tento ariokarpus v přírodě kvést neviděl. Kvete jako jeden z prvních a tak doufám, že jednou najdu nějakého opozdilce. Letos jsem byl už blízko. Přestože byly 19. října všechny odkvetlé, jeden měl poupě. Takže částečný úspěch.

Ariocarpus fissuratus var. hintonii PA 221, El Herrero, SLP

Ariocarpus fissuratus var. hintonii PA 221, El Herrero, SLP

    Populaci u Cedralu jsem hledal už na předchozí výpravě. Od kamarádů jsem měl jen nepřesnou informaci, že "tam někde roste" a že ho tam snad kdysi našel Gerhard Köhres. Kamarádi našli rostliny, které vypadaly jako hybrid A. retusus s A. fissuratus, ale to bylo všechno. Zkusil jsem tedy pár výskoků do pohoříčka u San Isidro a Cerro Flores, ale našel jsem tehdy jen A. retusus. To pohoříčko se jmenuje Sierra Jicote. Když jsem pak kamarádům ukazoval, kde jsem hledal, řekli mi, že jsem hledal přesně tam, kde je kdysi zavedl Köhres. Letos jsem měl už konkrétní informaci, takže jsem jel více na jisto. Přespali jsme v terénu nedaleko Cuatro Milpas, abychom pak celé dopoledne chodili po jednom kopečku. Našli jsme rychle Ariocarpus retusus, dokonce i jednu hybridní rostlinu v nepříliš dobrém zdravotním stavu, taky okousané T. valdezianus var. albiflorus, jen ten "hintoňáček" nikde. Ale nakonec došlo i na něj. Našli jsme jen pár desítek rostlin, vypadají trošku jinak, než jaké známe od El Herrero. Byly v horší kondici, menší, zasušené, kompaktnější. A třeba kvetou světlým květem. Na stránkách Koehres-Kakteen je možno vidět A. fissuratus var. hintonii s téměř bílým květem. S pěstováním rostlin od Cuatro Milpas nejsou u nás zkušenosti a není srovnávací materiál s rostlinami z typové lokality, které jsou už desetiletí v našich sbírkách. Na obrázcích níže je PA 2070:

Ariocarpus fissuratus var. hintonii PA 2070 a Ariocarpus retusus PA 2059

Kdo nemůžete najít hintoňáček, podívejte se nad rezavou skvrnu na suchém listu jukky. Přírodní hybrid je na následující fotografii:

    Z novinek u A. fissuratus to bylo na této cestě všechno. Cestou za mammilláriemi z okruhu M. saboae jsem v Durangu znovu navštívil populace u Rio Nazas a Bermejillo. Letos jsem nazaské lloydíky nemohl dlouho najít. Nakonec se podařilo, přestože nekvetly.

Ariocarpus fissuratus var. lloydii PA 1518, Rio Nazas, Durango

Ariocarpus fissuratus var. lloydii PA 1518, Rio Nazas, Durango

U Bermejillo jsme přes veškerou snahu našli jednu jedinou rostlinu:

Ariocarpus fissuratus PA 1506, Bermejillo, Durango

Podzim 2017:

    Letos jsem měl velké plány s hledáním další populace A. fissuratus var. hintonii na Sierra Chicote. Tréninkově jsme opět začali u El Herrero. Loni jsem tam viděl hodně rostlin, zase jsem zkusil, jestli je neuvidím v květu. Bohužel mě čekalo nemilé překvapení. Na lokalitě jsme rostliny hledali dost obtížně, viděli jsme mnoho prázdných jamek a taky pohozené vykopané rostliny a poměrně hodně, řekněme do dvou desítek, znovu zasazených rostlin obložených většími kameny. Nevím, co si mám o tom myslet, jako jedno z vysvětlení mě napadá, že ochranáři zabavili rostliny, které pak zpětně na lokalitu vysadili. Nedovedu si představit Evropana, který by v takovém množství kopal kytky, kterých je v kultuře dostatek a riskoval by potíže na některém z letišť. Mám pocit, že šlo o rostliny kopané pro čínský trh. Ten v poslední době v souvislosti s nárůstem životní úrovně rychle roste. Číňané objednávají stovkové a tisícové porce semen bez ohledu na jejich cenu. Na internetu je možné vidět poptávku a nabídku importních kaktusů, fotky z čínských sbírek jsou plné importů. Takže po letech klidu, kdy se populace u El Herrero vzpamatovala z drancování na přelomu osmdesátých a devadesátých let, dostaly rostliny oopět citelnou ránu.

    Další zastávka byla až u Parrasu, kde jsem tentokrát zvolil oblast na jih od města, asi kilometr od poutního kostelíku. Ariocarpus fissuratus var. lloydii byly na konci kvetení, zastihli jsme posledních pár kvetoucích rostlin. Od mojí předchozí populace je tato oddělena údolím, nepředpokládám, že by mezi nimi pravidelně létali opylovači. Populace dostala studijní číslo PA 2547:

    Při hledání další populace Lophophora fricii za El Amparo jsem tipnul asi 11 kilometrů od odbočky z hlavní cesty spojující Parras a Viesca perspektivní kopeček, na kterém rostla bohatá populace Ariocarpus fissuratus var. lloydii PA 2563. Našli jsme i pár kvetoucích rostlin.

    Přesunuli jsme se z Coahuily do Duranga, kde jsem chtěl vidět populaci u Vista Hermosa nedaleko Velardeňa. Po několikakilometrové cestě po prašné cestě jsme dojeli na dohled k lokalitě. Museli jí ještě půl kilometrů hustým porostem opuncií a agáve, abychom došli k hluboké erozní rýze, kterou jsme s obtížemi překonali, abychom se konečně mohli vyškrábat na hřbet nízkého kopečku, na kterém jsme našli hledané Ariocarpus fissuratus var. lloydii PA 2588. Nečekaným bonusem byl nález několika leuchtenbergií.

    Dále jsme se posunuli na západ k Las Animas nad Rio Nazas, kde jsem před několika málo lety viděl krásně rozkvetlé Ariocarpus fissuratus var. lloydii PA 1518. Bohužel jsem musel letos konstatovat, že rostlin ubylo. Našel jsem více mumií než živých rostlin.

    Posledním ariokarpusem z okruhu fissuratus, který byl jedním z hlavních cílů této výpravy, byl A. fissuratus var. hintonii PA 2070 ze Sierra Chicote. Letos se mi splnil velký sen, konečně jsem viděl var. hintonii v květu.

TOPlist